O prvním víkendu v září, v neděli 4. září 2011 jsme si vyťapkali na kopeček na Zelenou horu ve Žďáru nad Sázavou a navštívili jsme poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (unikátní dílo barokní gotiky a Národní kulturní památky zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO).
Možnost vstupu je do poutního kostela je každou půl a celou hodiny, kde je možno vyslechnout přednášky v rozsahu cca 25 minut. Vstupné je 90 Kč.
Poutní kostel na
Zelené Hoře je unikátním uměleckým dílem a nepochybně nejosobitějším počinem geniálního českého architekta s italskými předky
Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.
Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk. Stavba byla zahájena v roce 1719 rozhodnutím opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy a vysvěcena pouhé dva roky poté.
Jan Nepomucký, původně Jan z Pomuku, žil v době českého a římského krále Václava IV., syna Karla IV. Díky svému vzdělání a píli to dotáhl až na generálního vikáře. Vleklé spory mezi králem a arcibiskupem Janem z Jenštejna krutě zasáhly do Janova osudu. Když Jenštejn překazil Václavovy plány na vytvoření nového biskupství v západních Čechách, král se rozhodl neposlušné provinilce krutě ztrestat. Arcibiskup před královým hněvem uprchl, Jan z Pomuku a někteří další skončili na mučidlech. Jan mučení nepřežil – když jej katovi pomocníci svrhli z Karlova mostu do Vltavy, byl již mrtvý. Odkud se tedy vzala legenda o mučedníku Janovi? Rok po Janově smrti nastalo mimořádné sucho, což lidé považovali za boží trest. Navíc některé církevní kruhy ve snaze krále ještě více očernit začaly šířit zvěsti o Janově statečnosti. Prý jako zpovědník královny nevyzradil její zpovědní tajemství, a proto musel zemřít. Víra v nadpřirozené Janovy schopnosti byla dovršena nálezem domnělého světcova jazyka při otevření jeho hrobu po třech staletích, když z lebky vypadl kus načervenalé tkáně. Záhadu rozřešili vědci v roce 1973. Dokázali, že načervenalá tkáň není jazyk, nýbrž část mozku se sraženou krví.
Při naší druhé expedici Bánát 2007 (kdy jsme s sebou poprvé brali kola) potkal největší karanbol Rosťu. V pusté otevřené banátské krajině zlomil osičku zadního kola.
V sobotní odpoledne první zářijový víkend 3. září 2011 jsme se vydali hledat pramen řeky Oslavy.
