Autobus přijel do Nového Veselí o více 10 minut dříve (v 3:25 hod). Takže jsem si musel dát i s kufrem (16,5 kg těžkým) mírný poklus z kopečka až na náměstíčko. Ale nakonec jsme všichni stejně čekali více 15 minut na novoveselského pana faráře.
Z Nového Veselí autobus vyrazil do Ostrav nad Oslavou, Radostín a do Měřína, kde ještě nastupovali další lidé z naší 50-ti členné skupiny. A následně po dálnici jsme již ujížděli na letiště - směr Praha Ruzyně.
Do Ruzyně jsme dorazili v cca 6:20 hod., kde jsem se přesunuli do haly a čekali na našeho průvodce pana Aleše Strnada. Zhruba 7:20 se nás (jako celé skupiny) ujal sám osobně pražský prvovozní ředitel aerolinek ELAL, který nám krátce něco pověděl o bezpečnostní prověrce.
Bezpečnostní pohovor
... si zaslouží samostatnou kapitolu. Jakousi souhrou náhod jsem stál v první v řadě. Předložil jsem tedy pas, načež si mne pracovníci začali hledat ve svých poznámkách. Pak mi řekli, že mám čekat. A brali postupně jednoho za druhým (co stáli za mnou). Takhle mne předběhlo asi 6 lidí, kteří po krátkém pohovoru odevzdali zavazadla a pokračovali dále.
Až jim to všem bylo divné, cože jsem to zač, že nepokračuji dále ...
:-)
Pak si mne najednou vyzvedl jiný pán a začel mne propírat svými dotazy.
Jak jsem se dozvěděl o zájezdu, koho znám osobně, jak se jmenují a abych na ně ukázal prstem ...
Pak mi vrátil pas a poslal mne kouta, abych čekal a že si mne někdy vyzvedne.
Mezitím odbavil bleskurychle 1 jiného člověka z naší výpravy.
A zase si mne pozval zpět.
A zase znova ty samé otázky.
Koho znám osobně a abych na ně ukázal prstem a odkud cestuji a kolik nás jede.
A kolik lidí nastupovalo v naší vesnici
A to už se zdál mírně uspokojen a přešel na další bateri otázek.
Jestli je to můj kufr, jestli jsem si ho balil sám, jestli něco vezu s sebou do Izraele, jestli mi někdo dal nějaký dárek, který vezu s sebou, někoho tam znám nebo jsem se s ním setkal ... a tak dále ...
A pak začal probírat znovu mou minulost ...
Jestli jsem v uplynulých letech byl na Středním a Blízkém Východě ... a začal jmenovat Sýrii, Jordánsko ...
:-)
No tak jsem se přiznal ... že jsem se před několika měsíci vrátil ze Sýrie.
A milej bepečnostní pán se nadechl a spustil novou palbu otázek jako vodopád.
Koho tam znám a byl jsem tam individuálně a co jsem tam dělal, proč jsem tam jel a s kým jsem se tam setkal, ...a kde všude jsem byl ...
A když se nadechoval k dalším otázkám, tak jsem ho předešel.
Nadechl jsem se já. A vytáhnul jsem z kufru všech 5 vytištěných cestovních zpráv.
Tak bez otázek v tom začal listovat.
A toho jsem využil a vytáhnul jsem ještě pohlednici (s internetovu adresou http://www.cesticky.info/), kterou jsem mu věnoval.
A pak se mi přiznal, že ho to zajímá ...
:-)
ty moje cestovní zprávy.
A bylo po bezpečnostní prověrce.
To by člověk neřekl, co udělá takovej korunovej úplateček (v podobě pohlednice).
Odbavení zavazadel
Tam jsem hodil kufr na pás u jiného pána (řekl že má 16,4 kg).
A pak baťůžek, na který také dali vysačku.
A návdavkem na mne zavčeli, že je velikej (a že se asi nevejde do schránky na palubě letadla).
A po krátkém čekání na zbytek skupiny jsme se přesunul ke Gate B07 (skrz paní, která znovu zkontrolovalal náš palubní lístek a pas).
Osobní prohlídka před nástupem
... si také zaslouží odstaveček. Po cca 1/2 hodinovém nudném čekání (kdy jsem aspoň pozorovali, jak před 9 hodinou ranní přístává naše letadlo ELAL Boeing 737-800 a jak vykládá kufry) jsem přes tlusté bezpečnostní sklo napověděl "svému" bezpečnostnímu pracovníku, že mu cosi vypadlo z kapsičky u košile, když kontroloval, zda-li není něco pod židličkama.
Krátce před 10 hodinou se spustila osobní prohlídka.
Všechno vyndat z kapes. Projít rámem. Osobní počítač musel na prohlídku extra.¨
Pak si mne všude nějakej chlíp ošahal. Zepředu ze zadu, po-odhrnul mi nohavice, zdali mi nekouká něco z bot. A jiné chlapík mi nakukoval do batohu a chtěl vidět všechny kapsy a kapsičky. Zejména ho velmi zajímala moje fotografická výbava, kterou viděl na rentgenu.
A pak jsem znovu narazil při kontrole pasů na "svého" bezpečnostního pracovníka.
A to už se mi skoro klaněl ... Pane Jelínek, já Vás znám, Vy nemuste vytahovat pas. Můžete pokračovat dále.
Takže ten korunovej úplateček v podobě pohlednice opravdu zabral.
Tak jsem jednou zase byl za hvězdu ... že jako jedinný jsem prošel be předkládání pasu.
Následně jsem ještě cca 20 minut čekali, než otevřou další vstup, který kontroluje palubní vstupenky a odtrhává si je.
V ruce mi zůstal krátký ústřižek s čárovým kódem a vydal jsem se několik minut před 10 hodinou prstem do letadla.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem v letadle potkal většinu bezpečnostních pracovníků, kteří nás na letišti "dusili".
Tedy Izraelských.
A všichni seděli kolem mne ...
:-)
Takže celou cestu bylo o moji bezpečnost postaráno ...
Toto je také motivace, jak dělat svou práci stále a pořádně ...
V 10:20 se letadlo po krátkém rozjedu v rychlosti zhruba 270 km/hod odlepuje od země.
Krátce na to dostáváme oběd.
Chvílemi chodí obsluha a nabízí vodu.
A pokud tohle povídání čte můj bezpečnostní pracovník, tak že ho zdravím.
A děkuju mu za návštěvu ...
:-)
A úplně na závěr si zde jetě musím poznamenat číslo letenky: YI6C68.
Pokusím se podle ní zjistit, zda-li při zpáteční cestě budu sedět u okýnka.
Za necelu hodinu budeme přistávat, tak já se ještě půjdu projít po letadle ...
Napsáno 22.3.2011 v 14:11
